Nejvyšší správní soud ve svém usnesení z 1. dubna t.r. rozhodl o zrušení rozsudku MS v Praze i Úřadu na ochranu osobních údajů, jakožto rozhodnutí generálního ředitele České televize Petra Dvořáka, kterými bylo odmítnuto poskytnutí informací o vysílaných pořadech autora Ladislava Smoljaka. O informace žádal dle informačního zákona syn Filip Smoljak.
Nejvyšší správní soud ve svém Rozsudku konstatuje, že odmítání poskytnout informace veřejnosti z důvodu, aby nebyl odhalen delikt, je v obecné rovině nepřijatelné.
„V opačném případě by bylo možno odmítat žádosti o poskytnutí informace právě toliko s ohledem na hrozící odhalení protiprávnosti. V situaci, v níž povinný subjekt nevykonává svou činnost zákonně, by to vedlo k absurdnímu závěru, že povinný subjekt informace poskytne, nezjistí-li, že hrozí odhalení jeho pochybení, tudíž soudní spor či jiné obdobné řízení; a naopak, informaci by povinný subjekt odmítal poskytnout, pokud by se nezákonností dopouštěl a poskytnutí informace by mohlo vést k (soudnímu) sporu.“
Filip Smoljak se již v roce 2016 obrátil na GŘ České televize Petra Dvořáka se stížností na manažera Zdeňka Svěráka Václava Kotka, který se neoprávněně vydává za držitele autorských práv Smoljaka jako autora audiovizuálních děl vysílaných Českou televizí a spoluautora textů divadelních her uváděných na prknech Divadla Járy Cimrmana, které též režíroval. Zároveň chtěl Filip vědět, jak ČT licencuje cimrmanovské pořady, ovšem tady tvrdě narazil a dalších šest let marně čeká na odpověď.
Smoljakův syn napsal ČT zcela jasně, že nemá vůbec žádný problém s tím, aby Česká televize cokoliv vysílala, nebo pořizovala záznamy nové a zaplatila Filipovu autorskou odměnu na dobročinné účely Nadaci Via. „Jen o jedno Tě prosím,“ píše Smoljak. „Neukrajuj z této odměny žádná procenta agenturám, koproducentům, kolektivním správcům, lobystům, či jiným vychytralým prostředníkům. Sama jistě moc dobře víš, že ze všeho nejhorší jsou prostředníci. Ty potvory Ti vlezou všude! Žádná agentura, natož řetězec agentur mě nezastupuje, takže předpokládám, že se dokážeme domluvit sami mezi sebou, jako lidi.“ Píše Filip Smoljak ČT s trochou ironie. Nejspíš už v té době tušil, že jeho přání vyslyšeno nebude a médium veřejné služby bude dál poslouchat pokyny toho, kdo na díle Ladislava Smoljaka parazituje.
Reakce na Smoljakův otevřený dopis na sebe nenechala dlouho čekat. Česká televize se obratem rozhodla, že místo toho, aby respektovala práva skutečných nositelů autorských práv, raději nebude vysílat nic. ČT oznámila, že odstupuje od vysílání pořadu k Půlstoletí s Cimrmanem, který měl být realizován 4. 10. 2016. Na dotaz, co to znamená a jestli to je kvůli ironickému dopisu, odpověděl Filipovi radní ČT pan Zdeněk Šarapatka:
„Vážený pane Smoljaku, myslím, že je to shoda okolností. S p. ředitelem jsem o tom hovořil až po poledni. Jak tušíte, Rada nemá zákonnou kompetenci vstupovat do přípravy a výroby programu, čili nezbývá než tato cesta. Mrzí mě, že Vám nemohu podat příznivější zprávu, ale znovu požádám generálního ředitele české televize o stanovisko k věci. Díky za Vaši důvěru, Dr. Zdeněk Šarapatka, Ph.D., člen Rady České televize.“
Následoval dopis právního útvaru ČT, který zjevně naočkován Svěrákovým manažerem položil na papír řadu právně vadných tvrzení. Pak tedy nezbylo šokovanému Filipovi, než poslat panu generálnímu řediteli pár slov na vysvětlenou:
„Vyjádření Vašeho právního útvaru k mojí stížnosti mě šokovalo, neboť hned v první větě tohoto shrnutí se objevuje nepravdivé tvrzení, že Divadelní agentura Echo, spol. s r. o. zastupuje ostatní dědice práv po Ladislavu Smoljakovi. Konstatuji, že tomu tak není, neboť ostatní dědice zastupuje úplně jiná agentura, a to agentura Aura – Pont s.r.o. Váš právní útvar zřejmě nedostal správné informace, a to mě utvrzuje v přesvědčení, že chyba leží mimo ČT. Pro připomenutí uvádím, že právě kvůli DA Echo spol. s r.o. celý spor vznikl, když jsem navzdory naléhání odmítl podepsat autorskou licenci právě této agentuře.“
Pořad Psaní do nebe k 50. výročí divadla se ale nakonec vysílal. Filip Smoljak dal licenční souhlas přímo České televizi, přestože ta celou dobu trvala na tom, že licenci musí místo ní získat Divadelní agentura Echo spol. s r.o. Václava Kotka. Zda k tomu byl nějaký důvod, například provize z veřejných peněz těm správným agenturám, není známo. A protože byl jeden ze Smoljakových potomků tak „drzý“ a dovolil si stěžovat na Svěrákova manažera Kotka, který za užití díla někoho jiného požadoval vždy nějakou provizi pro sebe, snížili producenti České televize autorskou odměnu všem Smoljakovým potomkům. Nerespektování zaběhaných pořádků se zřejmě trestá a odkrojit na provize Česká televize prostě musí.
Tím však anabáze s pátráním po tom, jak nakládá ČT s autorskými právy L. Smoljaka, neskončila. O pár let později se ukázalo, že se manažer Zdeňka Svěráka Václav Kotek společně s ochráncem ČT Davidem Smoljakem (Filipovým bratrem) domluvili na realizaci dalšího pořadu, a to na výrobě dokumentárního filmu a výpravě anglicky mluvícího souboru Cimrman English Theatre do Ameriky. Za velkou louží pan Kotek pořádal šňůru divadelních představení, ačkoliv k tomu opět neměl oprávnění od všech autorů, což je v USA docela na pováženou.
Když se Filip Smoljak jako oprávněná osoba začal v roce 2018 opět domáhat komunikace s Českou televizí (dopis vedoucí právního oddělení paní Havlové zde) a žádal o vysvětlení, jak ČT nakládá s autorskými právy jeho otce, nedostal vůbec žádnou odpověď. Reakce z ČT nepřišla ani po urgencích a přímluvách některých zaměstnanců ČT více než rok. S paní Havlovou zkrátka nebyla řeč.
Další pokus učinil Filip Smoljak v roce 2019. Nejprve požádal o informace na základě paragrafu 40 Autorského zákona jako oprávněná osoba (autor i dědic se může domáhat informací na osobě, která jeho práva užila). Ovšem opět bez úspěchu. Tentokrát paní Havlová sice odpověděla poměrně rychle, ale rezolutně zamítavě. Pozoruhodný je i důvod odmítnutí odpovědi. Prý k žádnému neoprávněnému užití ze strany ČT nedochází a odměny jsou vypláceny jak hercům, tak autorům v souladu se smlouvou. Ta smlouva sice není s autory, nýbrž se třetí stranou, ale je to tím pádem v pořádku. Tou třetí stranou je prý společnost Originální videojournál s.r.o., tedy společnost, která některé audiovizuální záznamy vysílané Českou televizí vyrobila (jedním z majitelů a jednatelů Originálního videojournálu je dlouholetý spolupracovník ČT Pavel Kačírek). To je sice hezké vysvětlení, nicméně podle zákona musí mít provozovatel smlouvu se všemi nositeli autorských práv, nikoliv jen s výrobcem záznamu, a žádnou licenční smlouvu s autory dopis od paní JUDr. Havlové nezmiňuje! Nicméně, když chce ČT utajit informace, tak je utají, ať už z jakéhokoliv důvodu. Vždyť si za tím účelem dokonce vylobovala u poslanců ANO a dalších výjimku ze zákona o registru smluv, podle kterého jako jedna z mála veřejnoprávních osob, nemusí v registru zveřejňovat některé, zejména licenční smlouvy. Tato výjimka by se nyní mohla nazývat lex Smoljak.
Poslední kapitolou, alespoň prozatím, je žádost Filipa Smoljaka o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím ze dne 25 7. 2019. Žádost si můžete přečíst zde. Ani této žádosti ČT nevyhověla. Nejprve si paní Havlová vzala čas na rozmyšlenou a prodloužila si lhůtu na odpověď, neboť patrně nebylo snadné v zákonné lhůtě vymyslet smysluplný důvod, proč by veřejnoprávní Česká televize měla odmítat sdělovat veřejnosti tak banální informace o svém běžném vysílání. Nakonec ten důvod našla a žádost kompletně (!) odmítla, přestože například informaci o tom, kdy se jaký pořad vysílal, poskytnout nepochybně mohla. Česká televize tak před diváky utajuje nejen obchodní mechanismy, ale dokonce i svůj vlastní televizní program! Po stížnosti ke generálnímu řediteli Petru Dvořákovi nevyhověl žádosti ani on jako odvolací orgán.
Filip Smoljak v odvolání zmínil i morální aspekt celé záležitosti:
„Dovolte mi vyjádřit lítost nad tím, že jeden z největších podporovatelů svobody a nezávislosti České televize, divadelní a filmový režisér, scénárista, herec a spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana, Ladislav Smoljak, je po své smrti takovýmto trapným způsobem ponižován a na svých postmortálních právech krácen ze strany několika pracovníků právního útvaru České televize.“
Zamítnutí odvolání je potřeba si přečíst důkladně, neboť obsahuje i nový důvod, proč informace neposkytnout. Je to prý proto, že se Filip Smoljak s podobnou žádostí obracel na ČT i v minulosti a mohl by se s ČT soudit. Následnou žalobu Filipa Smoljaka na rozhodnutí GŘ ČT soud nejprve přesměroval na Úřad na ochranu osobních údajů, který stížnost rovněž zamítl, načež Městský soud v Praze zamítl i žalobu v celé věci, když se přiklonil k absurdnímu důvodu zamítnutí.
To vše se ukázalo jako nejenom absurdní, ale též právně vadné, a proto Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti Filipa Smoljaka vše zrušil, včetně rozsudku Městského soudu v Praze a žádost o informace vrátil zpátky panu generálnímu řediteli ČT k novému rozhodnutí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. dubna 2022.
Co nyní udělá Česká televize a její pan generální ředitel? Bude dalších šest let praktikovat cenzuru namířenou proti odkazu Ladislava Smoljaka, přestože je to podle Nejvyššího správního soudu nepřípustné? Možná se o nakládání s autorskými právy Ladislava Smoljaka konečně něco dozvíme až z dokumentu o Járovi Cimrmanovi, kterou ČT připravuje ve spolupráci se svým letitým partnerem Zdeňkem Svěrákem v roli odborného poradce. A ten by přece nikdy nezalhal, ani nic nezamlčel!