V únoru 2016 jsem oslovil Zdeňka Svěráka. A protože jsem si ho tehdy ještě vážil, napsal jsem mu jako prvnímu ze všech nositelů autorských práv velice slušnou a zdvořilou, někdo by možná řekl až devótní, formou. Jeho odpověď byla arogantní a odmítavá. Žádná díla se bezplatně šířit nebudou a basta!
Již v září téhož roku však Zdeněk Svěrák se svými lidmi zařídil bezplatné zveřejnění veškerých audiozáznamů Divadla Járy Cimrmana Smoljaka a Svěráka, ovšem s masivní reklamou na údajně oficiálním kanále Járy Cimrmana na YouTube od společnosti Google. Veškeré výnosy z reklamy, kterých jistě není málo (každý divák mohl čtyři roky sledovat, že stream každé hry je několikrát přerušen skákajícím Alzákem a jiným maskoty), jdou na neznámé účty neznámých osob odněkud z Kypru. Já osobně nikdy nebyl požádán o souhlas, naopak celý projetk byl přede mnou utajován a dodnes se musím soudit i o to, na základě jakých smluv se ty záznamy na YouTube objevily. Zdeněk Svěrák je spokojen, jistě už není nervózní, že by mu z tohoto pirátského užití žádné příjmy neplynuly.
Pokud by totiž nedostal ani korunu podobně jako Smoljakovy děti, už by běžel k soudu, nebo na policii. Doprovázel by ho tam syn Jan Svěrák, který věnoval roky času, aby odstranil z internetu Kukyho. V případě DJC to byl však právě syn Zdeňka Svěráka, který se domlouval se svou spřátelenou společností Supraphon, že pro Svěrákovu rodinu bude poplatky z užití na internetu vybírat.
Níže moje komunikace se Svěrákem z roku 2016.
V Praze dne 10. února 2016
Milý Zdeňku,
mám skvělý nápad. Co kdybychom k blížícímu se 50. výročí vstupu Járy Cimrmana na divadelní prkna udělali něco nejen pro diváky, ale také pro NE-diváky. Hned vysvětlím, koho tím myslím.
Jsou to lidé, kteří do divadla nechodí ze dvou obecnějších důvodů. Zatímco jedni by tuze rádi přišli, ale nemohou, druhé by přijít ani nenapadlo. Ovšem ti druzí by měli chodit nejvíc, až by se jim z nohou kouřilo! Asi už tušíš, že mluvím o lidech, kteří na jedné straně ze zdravotních důvodů, na straně druhé z důvodů, řekněme, kulturně sociálních pobývají na okraji společnosti, kam žádná kočovná divadelní společnost nikdy nedorazí.
Proto navrhuji, zkusme s Cimrmanovým dílem udělat jednu moudrou a prospěšnou věc, kterou by nejspíš učinil i sám Jára Cimrman. Pojďme jeho dílo zbavit autorskoprávních okovů ve prospěch národa českého! Pojďme ho více popostrčit lidem, kterým by stále ještě mohlo leccos přinést, vzdělání, osvětu, bystřejší a veselejší pohled na svět. Lze to udělat docela snadno prostřednictvím digitálních technologií, které jsou schopné proniknout téměř do každého zapomenutého kouta této země.
Myslím nyní na veškeré Cimrmanovo dílo v českém jazyce. Symbolicky ho vyjmenuji kus po kusu, aby bylo jasno, koho ze znevýhodněných diváků mám na mysli. (Možná se s tímto hravým rozdělením děl leckterá z níže popsaných ohrožených skupin lépe ztotožní a vezme si ho víc k srdci.) Pojďme tedy, prosím, k padesátému výročí symbolicky věnovat:
Akt mladým lidem, které zanedbali jejich vlastní rodiče,
Vyšetřování ztráty třídní knihy těm, které zanedbalo naše školství,
Cimrmana v říši hudby těm, kteří jsou gramotnější spíš v hudbě, než ve slovních hříčkách,
Němého Bobše lidem s poruchou řeči a sirotkům,
Vraždu v salonním coupé těm, kteří jsou ohrožení sociálně nežádoucím chováním a delikvencí,
Hospodu na mýtince těm, kteří se potýkají s nejrůznějšími závislostmi a lidem sociálně izolovaným,
Lijavec lidem postiženým chudobou či neblahými důsledky seniorského věku,
Dlouhý široký a krátkozraký ohroženým dětem nebo lidem s těžkým zrakovým postižením,
Blaník vlastencům a národním aktivistům ohroženým zvýšenou agresivitou a extremismem,
Posla z Liptákova skupinám, které usilují o zlepšování společnosti, ale mocní tohoto světa je marginalizují nebo kriminalizují,
Afriku všem slušným příchozím z ciziny, kteří se u nás chtějí usadit a pochopit českou mentalitu,
Dobytí severního pólu každému z Čechů, který naopak pobývá daleko od českých divadel, kulturně hladoví a strádá,
Švestku lidem s mentálním postižením či neurodegenerativním onemocněním,
Záskok lidem, kteří klasická díla pokládají za veteš a nevědí, že z nich i po padesáti letech může vypadnout osvěžující sranda,
České nebe pak těm, kteří tuší, že už se do divadla nikdy nepodívají, neboť se brzy uzavře i to jejich poslední dějství…
Je logické, že nelze zpřístupnit Cimrmanovo dílo pouze jednotlivě výše zmíněným skupinám, to je samozřejmě nadsázka. Můžeme ho ale uvolnit pro všechny NE-diváky prostřednictvím internetu. Vhodným místem by mohl být například portál Jarmara.at, kde jsme to již v minulosti zkoušeli formou dobrovolného vstupného. Zkrátka, znamenalo by to, že za záznamy divadelních her v češtině by už nikdo z internetových uživatelů nic neplatil.
Milý Zdeňku, vím, že se věnuješ filantropii mnohem význmněji než já a že projekt Centra Paraple je jeden z nejlepších, který kdy u nás vznikl. Proto věřím, že najdeš pochopení i pro tento společensky prospěšný nápad. Ostatně dobrým nápadům a humoru jsi mě v dětství učil především Ty, za což Ti dodatečně upřímně a ze srdce děkuji!
Když se nám tento „kousek” podaří, bude se jednat o další Cimrmanův triumf a lid český by jej mohl i po dalších 50 letech vnímat jako objevné a originální „Cimrmanovo dílo filantropické.”
Tvůj vděčný student humoru a filantropie
Filip Smoljak
P.S. Nazývám tento dopis otevřeným, protože bych s jeho textem chtěl následně seznámit také svoje sourozence, herce a přátele Járy Cimrmana…
Odpověď Zdeňka Svěráka o týden později nelze veřejně citovat, neboť je plná urážek, lží a zákeřných argumentačních faulů a také proto, že to pan Svěrák výslovně zapověděl. Každopádně jakékoliv uvolnění autorských práv na internetu kategoricky zamítl, dokonce můj návrh označil za „populistickou blamáž“, aby tuto blamáž se svými věrnými obratem realizoval jako svůj, ovšem v komerčně velice lukrativní podobě pro něj samého. Pánbůh odpusť ješitnému a hamižnému starci.
P. S. Právě přišla zpráva, že Originální videojournál s.r.o., který 30 let utajuje veškeré svoje účetní závěrky, odmítl vyslyšet nepravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze a dál utajuje, kdo tyto záznamy šířil. Láska ke Zdeňku Svěrákovi ze strany pražské galerky je věčná. Ale já si myslím, že stejně: