CTÍM OTCE I MATKU, V TOM NEZNÁM BRATRA

Spravedlnost zvítězí

Filip Smoljak

Spravedlnost zvítězí

Filip Smoljak

Kandiduji za některé pirátské myšlenky, nikoliv za stranu

Leckdo se ptá, jak to je s těmi Piráty? Nápad na kandidaturu v letošních senátních volbách vzešel od Pirátů z Prahy 9 již před rokem. Souhlasil jsem, ale v tu chvíli se do toho vložilo několik příznivců spolupráce Pirátů s TOPkou a STANem a na doporučení Lukáše Wagenknechta prosadili podporu mého bratra, milovníka Zdeňka Svěráka. Je to asi poprvé za dobu existence Pirátské strany, kdy se postavila za protagonistu kopírovacího monopolu a stěžejního beneficienta OSA NOSTRA.

Ale nevadí, jak říkávala moje maminka, člověk vydrží všechno. Předem jsem totiž avizoval, že budu kandidovat na Praze 9, ať už s podporou strany, anebo bez ní jako nezávislý. Nakonec tedy došlo na scénář B. To však nic nemění na tom, že mnohé pirátské principy, za které jsem dva roky jako člen strany bojoval a rozkmotřil se kvůli tomu s půlkou rodiny, už neberu za své. Leckdo mě osočuje, že se vydávám za člena Pirátů, kterým nejsem. Ze strany jsem na protest proti kauze Michálek-Krausová-Tenzer, a kvůli posilování TOPkařů v předních řadách Pirátů, odešel k 30. 6. 2020.

Před čtyřmi a půl lety, 30. března 2016, krátce poté, co jsme společně uspořádali slavnou pirátskou tiskovku „Vraťme Cimrmana národu“ za uvolnění autorských práv na internetu, jsem se veřejně přihlásil k těmto principům:
„Cítím se být pirátem, a přece jsem nikdy nikoho neokradl. Pirátství je mi od dětství sympatické, a přece bojuji proti všem formám přivlastňování si cizích věcí. Jak to? Vysvětlení nacházím v Mertonově teorii anomického tlaku i v tzv. kritické kriminologii. Úředně kriminální je totiž to, co za kriminální považuje úředník. Ovšem, je-li sám tento úředník kriminálníkem, nezbývá nám, než se řídit etikou vlastního svědomí, byť je v rozporu s byrokracií kolem nás.Proto v současné kriminogenní společnosti podporuji jednu z mála slušných politických sil, Českou pirátskou stranu a její úsilí o transparentnost veřejných vod, umírněné formy protestu proti bezohledným korporátním kolosům a především inovace proti velkorejdařům autorského zákona, kteří bezohledně potlačují svobodnou plavbu malých nezávislých tvůrců, interpretů a uživatelů autorských děl nejen na internetu.“

Od té doby se kolem mě hodně změnilo. Nikoliv však ve mně samém. Na svých postojích setrvávám, i kdyby se z andělů ďábli stali a voda pršela z polí do nebes.