spravedlnost zvítězí

Filip Smoljak

Váš kandidát do Senátu 2. - 3. 10. za volební obvod 24.

Filip Smoljak

Váš kandidát do Senátu 2. - 3. 10. za volební obvod 24.

První slovo Jana Rejžka (V)

Kdo byl v Pionýru, hlašte se u Ovčáčka!

Pane Alexandře Klimente. Jakápak Nuda v Čechách. Denně se přece u nás odehrává nekonečné pimprlové divadlo, které může bavit jen diváky s vystuženým žaludkem. Inaugurační projev Miloše Zemana, pln jeho známé pomstychtivosti a zášti k novinářům (s výjimkou Jaromíra Soukupa, že), byl nejzajímavější ve chvíli, kdy se marně snažil utřít sopl, než byl ochrankou odnesen.

Samozřejmě vděčně vzpomínám na demonstraci minulé pondělí na Václavském náměstí s vynikající pozitivní atmosférou, po níž jen hluchoněmý esenbák Ondráček může plivnout, že tam bylo pár křiklounů čili demokratická žumpa. Jedeme dál!

Atmosféra ve společnosti je však zvichřena, cosi je ve vzduchu. Viz vynikající akce bratrů Slováků po vraždě novináře Jana a jeho snoubenky Martiny, kterou tieto oní Fico a Krajňák prostě nemůžou ustát.

Bylo výborné, že se k aktuální situaci a zejména k pokusům různých nácků cenzurovat či rovnou rušit Českou televizi rázně v přímém přenosu vyslovili mnozí filmaři během sobotního udílení Českých lvů včetně Jana Svěráka, Olgy Sommerové, Zuzany Kronerové, Pavla Nového či Marka Najbrta. A kdopak je za to pokáral? Bezostyšná normalizační obdivovatelka Třiceti případů majora Zemana a Okresu na severu Mirka Spáčilová, kterou Babišův poskok šéfredaktor Plesl drží v MF DNES coby tragickou zombie. Jo, tak svoboda médií je jí k smíchu?

Dalším kandidátem na titul idiota týdne či měsíce je permanentní směšná figura, nedostudovaný vyklouz, redaktor stalinistických Haló novin a Blesku Jiří Ovčáček, který má tu nebetyčnou drzost náhle zkoumat, kdo byl kdy v Pionýru? No tak třeba byl, a potom? Malinký Václav Klaus prý stavěl v květnu 1945 barikády!

Fakt mi teď brní hlava z toho, jak si kamarádi pořád chtějí povídat o Zemanovi a Babišovi a podobných a po celé republice lidi taky, a co s tím provedem a jak jsme v….pytli. Našel jsem citát od Svatého Augustina z 5. století:“ „Říkáte: Časy jsou zlé? Časy jste vy!“ Dobré ráno!

 

První slovo Jana Rejžka (IV)

Neviděli jste někdo Bobíka a Zemana?

Vážení, jaké jenom Roll Over Beethoven? Ať to zabalí všichni Gogolové, Beckettové, Ionescové a Havlové s jejich absurdními dramaty. To, co se odehrává kolem volby bezostyšného předlistopadového esenbáka Zdeňka Ondráčka, který mlátil bezbranné ženy při Palachově týdnu, na funkci šéfa parlamentní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů, by nikdo z nich nenapsal! Při pátečním tajném hlasování o něm jaksi chybělo patnáct zástupců Demokratického bloku, tedy ODS, TOP 09, lidovců, STAN, ČSSD a Pirátů. Kde byli? Nakupovali ještě vánoční dárky? Pominu poučování estébáka Vojtěcha „Falmera“ Filipa o demokracii lidem které tyhle nájemná prasata řezala obušky a dnes doufám v hojném počtu oběti zrůdného režimu přijdou na různá náměstí po vlasti, abychom dali najevo, že si dál nesmíme nechat kálet na hlavu.

A do toho přijde včera večer překvapivý obrat, kdy provařený trestně stíhaný premiér v demisi a usvědčený spolupracovník StB Andrej Babiš navrhuje náhle Ondráčkovo odvolání ! Fakt mi to hlava nebere a pro jistotu mám sbalený kufřík do Bohnic. Co to je za neprůhledné šachy?

Minulý černý týden začal strašnou událostí, vraždou slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Prezident Andrej Kiska měl v neděli odpoledne v televizi vynikající vpravdě státnický projev, kde jasně pojmenoval politickou krizi u našich bratrů a vyzval logicky k obměně vlády či k předčasným volbám. Amébovitý premiér Robert Fico a ministr vnitra Robert Kaliňák návrh samozřejmě odmítli.

A co u nás, v Kocourkově? Existuje takový dojemně nablblý film Vladimíra Slavínského z konce první republiky, kde Zdena Baldová hledá ztraceného pejska, s názvem Neviděli jste Bobíka? Nuže, parafráze. Neviděli jste někdo v poslední době prezidenta Miloše Zemana? Výročí ostudného tzv Vítězného Února, no comment. Poprava Kuciaka? Leda jakési vzkazy přes vyklouze z Haló novin Ovčáčka. Možná se probere opět na TV Barradov u Jaromíra Soukupa a promluví, jak to myslel s likvidací novinářů.

 

První slovo Jana Rejžka (III)

Smutná i veselá únorová výročí

Ke včerejšímu neslavnému výročí tzv. Vítězného února se po Praze konala spousta akcí, já si však vybral jednu méně nápadnou. Umanutý aktivista Pepino Maraczi uspořádal na Václavském náměstí vzpomínku na Jana Zajíce, který se tu upálil poblíž tehdejších kin Letka a Čas po Janu Palachovi právě 25. února 1969. Sešlo se nás pár, hořely svíčky, lidé si na klopy špendlili trikolóry nebo placky s přeškrtnutým Babišem, no dojemné.

Nebudu opakovat známé pravdy, že pomstychtivý kremelský alkoholik na Hradě neměl potřebu pronést k datu žádný státnický projev, alébrž v dubnu pojede hostovat na sjezd KSČM, jehož místopředseda, estébácký a nomenklaturní předlistopadový svazácký kádr Josef Skála, v neděli komunistický puč v pořadu Rozstřel drze obhajoval. Inu, svůj k svému.

Jsou však i jiná významná únorová jubilea, o nichž se nikde nepíše. Tak například ausgerechnet 25. února se dožil neskutečných dvaaosmdesátin můj guru v oboru, Jiří Černý. Náš dlouholetý vztah, narušený jeho soudem s první manželkou Mirkou, jsem několikrát veřejně popsal, nebudu se tu opakovat. Vděčím mu za mnohé, nebýt jeho vzoru, možná jsem nikdy nezačal psát do Melodie nebo pořádat poslechové pořady. K padesátinám jsem mu věnoval talíř s portrétem Klementa Gottwalda a viděl jsem, jak pláče štěstím. Vydrž nám co nejdéle, železný muži!

Pro změnu zítra slaví úctyhodné osmdesátiny jiný vynikající novinář, Jiří Hanák, laureát ceny Ferdinanda Peroutky, rodák z Buchlovic, jehož květnatý bohatý slovník, občas okysličený krásnými moravismy, navazuje na krajana Ludvíka Vaculíka. Prožil si své, krátce pobyl ve straně, psal do Reportéra, ale po srpnové okupaci ho vyrazili a prodával pak párky na Václaváku. Signoval Chartu 77, působil v samizdatových Lidových novinách, po listopadu byl komentátorem Práva a před dvěma lety se do Lidovek vrátil v sobotním sloupku Poslední slovo. Malého velkého muže jsme v pátek v naší novinářské vinárně notně zavlažili a popřáli mu nadále bystrou mysl a ostré pero, které se s politickými gaunery nikdy nepáře.

 

 

První slovo Jana Rejžka (II)

Zlatá Ester a Šlouf v pekle

Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu zatím sleduji namátkově a vyzobávám si mimořádné události jako hrozinky z vánočky. No, jak kdy. Dal jsem si budíka na náš ranní sobotní zápas s Kanadou a zaspal, čímž jsem prošvihl vítězství po nájezdech 3:2. Naštěstí jsem spatřil tu naprosto fenomenální historickou zlatou jízdu Ester Ledecké v superobřím slalomu. Nevěděl jsem, že jejím dědečkem je hokejový internacionál Jan Klapáč, tatínka, zpěváka a skladatele Janka znám ovšem ještě z časů Žentouru. Když se ho teď ptali, jestli na počest dcery napíše nějakou píseň, úplně by stačilo, kdyby parafrázoval svůj dávný hit jako Sny se maj plnit nejen o Vánocích. Ano, já vím, vrcholový sport je plný korupce (zdravím pány Košťála, Peltu, Horníka a Valentu!) a dopingu, ale někdy se stane zázrak a zrodí se pohádka o neznámé slečně, která ohromila celý svět.

Mimochodem, jistě jste si všimli, že všechny naše medailistky, Martina Sáblíková, Karolína Erbanová, Veronika Vítková a Eva Samková, jsou mimořádně sympatické, vtipné a krásné mladé ženy (na rozdíl od obryň, sovětských koulařek a diskařek) a s radostí bych je provdal za mého syna. A je to náhoda, že tři z nich se narodily ve Vrchlabí? Doufám, že už na tamní porodnici šroubují pamětní desku!

K nedávnému úmrtí Miroslava Šloufa stačí jen pár vět. V nekrolozích se omílá, že to byl lobbista a zakladatel Strany práv občanů, který pomohl Miloši Zemanovi vyhrát parlamentní volby, pár naivků na sociálních sítích tvrdí, že o mrtvém pouze dobře. Nikoli, jen pravda. Pro mne to vždycky byl upocený tesilový normalizační předseda Českého ústředního výboru SSM, místopředseda ÚV SSM, předseda národního výboru Prahy 7, který byl šestnáct let do roku 1991 v KSČ a pak hbitě přešaltoval do sociální demokracie, kde měl na svědomí hanebné akce Olovo či Karel Srba a družil se s později zavražděným mafiánem Františkem Mrázkem. Pro mstivého Zemana je typické, že ve včerejším obludném projevu na sjezdu ČSSD vychválil především sám sebe, jak partaj pozvedl, jen nějak zapomněl na opoziční smlouvu a na lánský puč. A Šloufa, na jehož zádech se vrátil do politiky, ani slovem nezmínil. Však se brzy potkají v pekle.

(J. R., 19. 2. 2018)

 

První slovo Jana Rejžka (I)

Kytička pro Ivanu

Tak vám povím, že jsem si v minulých dnech trochu připadal jako Jaromír Jágr, vyhozený z Calgary Flames. Z Lidových novin, kam jsem psal patnáct let bez problémů pravidelné čtvrteční sloupky do rubriky Poslední slovo a které postupně vyšly ve třech knihách, mi podřízení sluhové šéfredaktora, Babišova dlouholetého podržtašky Istvána Léko, Martin Zvěřina a Gabriel Sedlák náhle oznámili bez jakéhokoliv zdůvodnění, že končím. Ihned se nabídl velkorysý Filip Smoljak s prostorem, takže prosím, příště každé pondělí od kuropění První slovo naleznete zde. Pokud jste mě dřív četli, víte, že jako chameleon měním témata, čili jednou to bude glosa o politice, jindy o fotbale, knížkách a filmech atd. Exoty naší politické scény jako je Miroslav Rozner (SPD), který slovním projevem pokaždé překonává Otíka Rákosníka z Vesničky mé, střediskové, nebo nejtrapnější moderátor na světě Jaromír Soukup z TV Barrandov si nechám na příště.

Rovněž asi víte, že se smutkem stavím pomníčky zesnulých osobností, na které Lidovky a MFD zvysoka kašlou. Takže kytička na hrob teprve pětašedesátileté vynikající zpěvačce CaK Vocalu Ivany Štréblové, která minulou středu podlehla rakovině. Kriticky jsem ji sledoval od působení v Kytici Divadla Semafor, přes Ateliér či Branické divadlo a obdivoval nádherný její kontralt nejen ve sborech, ale i když se sólově blýskla v písních Váhy či Spor srdce a těla. Bylo mi ctí účinkovat vedle ní v dávném pořadu Violy Zasmušilý jinoch a rozpustilí dědečkové. Další důvod k úctě. S manželem violoncellistou Vilémem Bernáčkem adoptovali z dětského domova sirotka a vychovali z něho spořádaného mladíka. S nádhernou ženou se rozloučíme ve čtvrtek v 15. 30 ve vršovickém kostele sv. Mikuláše. R. I. P.

(J. R., 12. 2. 2018)