CTÍM OTCE I MATKU, V TOM NEZNÁM BRATRA

Spravedlnost zvítězí

Filip Smoljak

Spravedlnost zvítězí

Filip Smoljak

Profesor Just se zastal Smoljaka

Nechtěl jsem do debaty vstupovat,
ale ke kritickým poznámkám mě vyprovokovaly 2 věci. Za prvé nerozumím tomu, proč nedostal p. Smoljak v TIŠTĚNÝCH DN stejný prostor k odpovědi jako p. Srstka (třeba i v drobně zkrácené verzi, odpovídající délce textu p. Srstky) – oba přece mají, kromě některých, pro leckkoho problematických a rozporuplných formulací, ve svých textech řadu podnětů, hodných publikování (p. Smoljak např. trefný poukaz na nevhodnost vstupovat takto jednostranně do probíhajícího řízení a faktické zamlčení před čtenářem DN některých, pro p. Smoljaka příznivých výsledků minulých řízení). A koneckonců se oba shodují v tom základním, že stávající podoba autorského zákona, nerespektující inscenaci jako autorské dílo, je prostě archaická a neudržitelná, poplatná 100 let starému pojetí divadla jako „zvláštního případu literatury“.
Rozdíl v postoji obou pánů vidím v tom, že zatímco p. Srstka se s daným stavem, který jinak obdivuhodně přesně popsal, smiřuje a jakoby se téměř obmyslně raduje z neúspěchu mladšího, ach tak nezkušeného kolegy, celou věc soudním precedentem změnit, u p. Smoljaka vidím, možná donkichotskou, leč přesto snahu o nápravu. Za důkaz nedůslednosti současné podoby autorského zákona – díky Josefe, žes jej tu ocitoval – vidím mj. i to, že zatímco režie je z autorského zákona vylučována, choreografie za honorovatelné autorské dílo považována je. A samozřejmě, oproti názoru p. Čuby, musím souhlasit i s Josefovým argumentem, že tzv. „neviditelná“ režie, realizující se nikoli vlastním exhibováním na vrub díla, nýbrž „skrze herecké výkony“ a jejich umným zakomponováním do specifického, originálního významového celku, bývá někdy umělecky průkaznějším autorským dílem než režie, usilující za každou cenu o své „zviditelnění“ (flagrantním příkladem takové důmyslně „neviditelné“, leč umělecky výsostné režie je už nejméně pátý rok paradoxně Čubova „rodná“ Aréna, dříve byl modelovým příkladem třeba Čin. klub – a v tomto směru je nepominutelný (sic!) originální stylový otisk Ladislava Smoljaka do fungujícího celku naprosté většiny inscenací DJC – i s prakticky realizovanou specifickou režijní teorií hereckého „podehrávání“ atd.).
– Druhý moment, který mě zdvihl ze židle, a navíc hodně zamrzel, vnesl do debaty přítel Hulec (a po něm se toho chopili i další). Totiž to podezíravé obvińování p. Smoljaka ze zištnosti, to trapné podsouvání, že chce kauzu využít k naplnění vlastní kapsy. No fuj!!!!!! Kdybyste pánové více poslouchali např. veřejnoprávní rozhlas, kdybyste sledovali mnoholetou páně Filipovu NEZIŠTNOU a VŠESTRANNOU pomoc desítkám, možná stovkám amatérů, hrajícím repertoár DJC, pro něž – v tom, v této donkichotské nezištnosti, se bohužel liší i od některých členů mateřského divadla – usiluje o různé výjimky a odlehčení, ať už jde o výjimky z placení poplatků, jež za ně Z VLASTNÍ KAPSY platí, a o zrušení nesmyslného nařízení limitu pouhých tří repríz po premiéře atd. atd. Kdybyste se pánové milí a neznalí, s touto jeho mnohaletou činností seznámili, snad byste nahlédli, jakého kozla jste tady trefili obviňováním (možná naivního, ale v tomto směru absolutně čistého) člověka ze ziskuchtivosti!
Pana Filipa osobně neznám, ale z toho mála, co o jeho, opakuji, nezištné pomoci amatérům bezpečně vím, je mi jasné – a plně ho v tom teď pochopím – když po takovém chucpe vám nebude chtít skládat účty. A v celé takto osobně zvrtlé debatě se propříště odmlčí. Úplně stejně, jako se před časem odmlčel pisatel těchto řádků, když si pod svým blogem opakovaně přečetl stejně urážlivě neznalé, nebo záměrně „trollí“? věty o tom, že v minulosti prý usiloval o „občanskou a morální likvidaci Vlasty Buriana“.
Ať už vycházejí tyto věci z pouhé neznalosti nebo zlého úmyslu, jsou hranice, za nimiž slušná polemika prostě končí… . . .