31. srpna 2017
První malý úspěch potomka Ladislava Smoljaka proti parazitnímu jednání autorskoprávní lobby. Supraphon totiž v roce 2016 vydal památeční kolekci 15 vinylových desek v ceně 5.000 korun za kus v nákladu cca 1.000 ks. Z obratu 5 milionů korun však nevyplatil nositeli autorských a souvisejících práv Filipu Smoljakovi ani jednu jedinou korunu. Ostatním držitelům práv údajně ano.
Městský soud v Praze uznal oprávněnost nároku z titulu autorských práv spoluautora dramatických textů a režiséra Ladislava Smoljaka, stejně tak práv výkonného umělce Ladislava Smoljaka a práv výkonného umělce Filipa Smoljaka a vydal platební rozkaz společnosti Supraphon na zaplacení 100 tis. korun plus úroky z prodlení plus náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal Supraphon odpor prostřednictvím svého právního zástupce z Advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák a partneři s.r.o., která zastupuje také Jana a Zdeňka Svěráka.

19. března 2018
Druhý dílčí úspěch v boji s parazity se udál u stejného soudu na základě žaloby, kterou se Smoljakův potomek domáhal uznání autorských práv divadelního režiséra Ladislava Smoljaka. Jedná se o práva k 15 divadelním inscenacím, které s velkým komerčním úspěchem exploatuje Václav Kotek a neplatí za ně dědicům autorských práv ani jednu jedinou korunu.
Městský soud v Praze uznal oprávněnost nároku z titulu autorských práv Ladislava Smoljaka jako režiséra a vydal platební rozkaz Žižkovskému divadlo Járy Cimrmana (ŽDJC) na zaplacení 140 tis. Kč plus úroky z prodlení a náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podalo ŽDJC odpor prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Vyskočila z Advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák a partneři s.r.o., který zastupuje také Jana a Zdeňka Svěráka a také spřízněnou Divadelní agenturu ECHO spol.  r.o. jediného majitele Václava Kotka, který má z divadelních představení největší příjem. Soudní řízení tak pokračuje.
Zdeněk Svěrák, kterého JUDr. Vyskočil dlouhodobě také zastupuje, se měsíc po rozhodnutí soudu v neprospěch příspěvkové organizace Prahy 3 v médiích vyjádřil tak, že neví, proti komu byla žaloba vedena, ale patrně „proti nám, Cimrmanům.“ Označil Filipa Smoljaka v týdeníku Respekt za mstivého minoritního dědice, aniž by uvedl jedinou domněnku, za co by se měl tento dědic mstít. Zdeněk Svěrák a po něm hlavní ekonom HN Libor Rouček sepsali ve stejné době ještě celou řadu dalších nepravdivých tvrzení.

12. března 2018
Na stranu Ladislava Smoljaka se přidal prof. Vladimír Just, když napsal pro účely soudního řízení svůj vlastní pohled na věc:
„Kmenový režisér všech inscenací Ladislav Smoljak posunul cimrmanovskou poetiku k dodnes platnému, originálnímu jevištnímu stylu a do něj pevně „zaklel“ soubor bez ohledu na jeho měnící se osazenstvo. Smoljak nebyl jen nějaký zbytný aranžér příchodů zleva / zprava, přesně naopak! Měl svůj pevně promyšlený koncept, který uměl zformovat i teoreticky: jeho programem bylo herecké podehrávání.“

28. března 2018
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci uznal oprávněnost nároku z titulu autorských práv Ladislava Smoljaka jako režiséra a vydal platební rozkaz Divadlu Šumperk na zaplacení 3.000 Kč plus úroky z prodlení a náklady řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal advokát žalované strany odpor zhruba ve stejném znění, jaké používá Advokátní kancelář Vyskočil, Krošlák a partneři s.r.o. zastupující Jana a Zdeňka Svěráka. Soudní řízení tak pokračuje.

15. ledna 2019
Krajský soud v Hradci Králové schválil smír uzavřený mezi Filipem Smoljakem a Kulturním a informačním střediskem v Lomnici nad Popelkou týkající se sporu o práva režiséra Ladislava Smoljaka k divadelní inscenaci „Dlouhý, Široký a Krátkozraký“ a nároku na zaplacení částky 1.500 Kč.
Provozovatel uznal také autorství režiséra Ladislava Smoljaka k této divadelní inscenaci.

22. února 2019
Krajský soud v Praze schválil smír uzavřený mezi Filipem Smoljakem a Kulturním a společenským střediskem v Kralupech nad Vltavou týkající se sporu o práva režiséra Ladislava Smoljaka k divadelní inscenaci „Lijavec“ a nároku na zaplacení částky 2.000 Kč.
Provozovatel uznal také autorství režiséra Ladislava Smoljaka k této divadelní inscenaci.

12. duben 2019
Prof. Jiří Srstka, ředitel agentury DILIA a profesor pražské DAMU se ve svém vyjádření pro Krajský soud v Brně přiklání k principu, kdy tvůrčí činnost divadelního režiséra je autorskou rolí a divadelní koncepce inscenace je samostatné autorské dílo. Přestože dokonce doložil výpisem z účetního systému, že jak Ladislav Smoljak, tak všichni jeho potomci jsou za toto autorské dílo od roku 2005 odměňováni, soudce JUDr. Boris Filemon žalobu o uznání autorství režiséra L. Smolajka k divadelním inscenacím nepravomocně zamítl. Písemné vyhotovení s odůvodněním rozsudku zatím není známo.

24. dubna 2019
Dle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec užilo Město Tanvald při 50. výročí Divadla Járy Cimrmana (1. 10. 2016) dílo “Cimrman v říši hudby” L. Smoljaka, které bylo zároveň vysíláno v přímém přenosu Českým rozhalsem bez licence a musí tak zaplatit žalobci 2.773,05 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od 16. 6. 2018 do zaplacení. Divadelní agentura ECHO spol. s. r.o. ovšem díky užití díla v tento slavný den vydělala nelegálně téměř 1 milion korun.
Město Tanvald do 10. 5. 2019 za užití Smoljakova díla před téměř třemi roky celou částku ani po vykonatelném rozhodnutí soudu nezaplatilo.

říjen 2019
K tomuto měsíci respektuje samostatná autorská práva režiséra Ladislava Smoljaka k divadelním inscenacím Divadla Járy Cimrmana, resp. k režijní (divadelní) koncepci realizované stále ve stejné podobě již 10 až 52 let (podle titulu konkrétní inscenace) celkem 33 provozovatelů. S některými dalšími jsou vedena smírná jednání.
S několika provozovateli, kteří jsou přímo právně zastoupeny anebo pod silným vlivem Advokátní kanceláře Vyskočil, Krošlák a partneři s.r.o. zastupující také agenturu DA Echo a fyzické osoby Jana a Zdeňka Svěráka, přetrvávají právní spory. To se týká zejména příspěvkové organizace Prahy 3 Žižkovské divadlo Járy Cimrmana pod vedením ředitelky Jany Rumlenové (manželky herce Genadije Rumleny).
Asi deset soudních sporů bylo prvoinstančně rozhodnuto v neprospěch práv Ladislava Smoljaka. Pravomocnými bagatelními rozsudky se však Ústavní soud prozatím odmítl zabývat…

12. listopadu 2019
Krajský soud v Českých Budějovicích  schválil smír uzavřený mezi účastníky dne 12. 11. 2019, ve kterém uznává autorská práva (včetně práv režiséra jako autora divadelní inscenace) a nároky syna Ladislava Smoljaka jako žalobce za období 2016-2019:
“Žalovaný uznává důvodnost uplatněných nároků v tomto řízení. Žalovaný Okolo Třeboně, z. s. a fyzická osoba Pavel Barnáš, narozený XXXXXX, bytem XXXXXXXXXXXXX, se zavazují zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 32 968,75 Kč do 30. 11. 2019.”

Prosinec 2019
Krajský soud v Ústí nad Labem sice rozhodl ve prospěch žalované a žalobu na nárok vyplývající z práv režiséra zamítl, vyjádřil se ovšem k celému systému užívání autorských práv dědiců Ladislava Smoljaka, které je zjevně deliktní. V odůvodnění rozsudku se píše:
“Přesto se soud nad rámec výše uvedeného zabýval i dalšími zjištěnými skutečnostmi. Lze souhlasit se žalobcem, že agentura Aura – Pont s.r.o. nepostupovala řádně a v souladu se smlouvou uzavřenou s žalobcem po smrti jeho otce, když podle výše citované smlouvy měla agentura zastupovat žalobce jeho jménem a na jeho účet, což v případě dramatického díla Blaník rozhodně nečinila. Je zřejmé, že agentura Aura – Pont vycházela ve shodě s Divadelní agenturou Echo ze vzájemné smlouvy z roku 2000 ohledně divadelní hry Blaník, ačkoliv tato vzájemná smlouva byla uzavřena na základě toho, že Ladislav Smoljak s agenturou Aura – Pont uzavřel na počátku 90. let výše zmiňovanou smlouvu o zastoupení. Smlouva uzavřená mezi Ladislavem Smoljakem a agenturou Aura – Pont neobsahovala žádné ustanovení, ze kterého by plynulo, že by měla smlouva pokračovat po smrti autora, a tudíž lze usuzovat, že tato dohoda o zastoupení na základě plné moci zanikla smrtí zmocnitele ve smyslu § 33b odst. 2 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb v tehdy platném znění. V předmětné smlouvě není uvedeno, o jaký konkrétní smluvní typ se jedná a lze tak usuzovat, že se jedná o klasickou dohodu o zastoupení. Soud se snažil zjistit stanovisko agentury Aura – Pont a opakovaně ji vyzýval, aby se k předmětné smlouvě vyjádřila a k jejímu trvání po smrti autora, avšak agentura Aura – Pont přestala se soudem komunikovat. Soud je toho názoru, že úmrtím Ladislava Smoljaka nemohla být nadále využívána smlouva mezi Divadelní agenturou Echo a agenturou Aura – Pont ohledně divadelní hry Blaník ze dne 14. 7. 2000, jelikož tato smlouva pozbyla platnost i v souvislosti s úmrtím Ladislava Smoljaka a bylo třeba uzavřít novou smlouvu mezi agenturou Aura – Pont a dědici Ladislava Smoljaka, k čemuž také došlo včetně smlouvy se žalobcem, avšak v praxi nadále bylo vycházeno ze staré smlouvy z 14. 7. 2000 mezi agenturou Aura – Pont a Divadelní agenturou Echo. Lze tak dospět k závěru, že v případě představení divadelní hry Blaník v divadle žalovaného v září 2015 neměla Divadelní agentura Echo platnou smlouvu s agenturou Aura – Pont, respektive se žalobcem, aby mohla provést představení souboru DJC divadelní hry Blaník v divadle žalovaného.

Leden 2020
Vrchní soud v Olomouci vyloučil soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Borise Filemona z projednávání a rozhodování věci Smoljak – DBP s.r.o. (Divadlo Bolka Polívky) a Smoljak x Řídká (Divadlo v Třebíči). Vrchní soud ve svém rozhodnutí popisuje mimo jiné Smoljakovu námitku:
“…krátce po skončení jednání, které bylo na jeho závěr odročeno na 25. 4. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku, si soudce JUDr. Boris Filemon pozval na chodbě stojícího žalobce k sobě do kanceláře. Žalobce pozvání přijal, neboť netušil, za jakým účelem si ho soudce zve a domníval se, že by se mohlo jednat o nějaké administrativní záležitosti související s probíhajícím řízením. Důvod schůzky byl však značně podivný, soudce se po většinu času schůzky prezentoval jako výtvarník, který chce v jistém smyslu „prodat“ svoje obrazy….”
Soudce Filemon se bránil poněkud nejasnými argumenty o tom, že Filip Smoljak má složitý život a podal námitku v jakési “cimrmanovské-kafkovské smyčce”.
To však Vrchní soud v Olomouci odmítl: “Povinností soudce je, aby se vyvaroval projevů, které by mohly vést k pochybnostem o jeho nepodjatosti. Jednání soudce, který v probíhajícím řízení několik dní před vyhlášením rozhodnutí oslovil ihned po skončení jednání před jednací síní žalobce a pozval ho do své kanceláře za účelem prezentace vlastních výtvarných děl, je zcela nepochybně skutečností, která vzbuzuje oprávněnou pochybnost o nestrannosti soudce, přičemž osobní přesvědčení soudce o své nepodjatosti v daném případě není podstatné a jeho argumentace je zcela scestná.“