mám skvělý nápad. Co kdybychom k blížícímu se 50. výročí vstupu Járy Cimrmana na divadelní prkna udělali něco nejen pro diváky, ale také pro NE-diváky. Hned vysvětlím, koho tím myslím.

Jsou to lidé, kteří do divadla nechodí ze dvou obecnějších důvodů. Zatímco jedni by tuze rádi přišli, ale nemohou, druhé by přijít ani nenapadlo. Ovšem ti druzí by měli chodit nejvíc, až by se jim z nohou kouřilo! Asi už tušíš, že mluvím o lidech, kteří na jedné straně ze zdravotních důvodů, na straně druhé z důvodů, řekněme, kulturně sociálních pobývají na okraji společnosti, kam žádná kočovná divadelní společnost nikdy nedorazí.

Proto navrhuji, zkusme s Cimrmanovým dílem udělat jednu moudrou a prospěšnou věc, kterou by nejspíš učinil i sám Jára Cimrman. Pojďme jeho dílo zbavit autorskoprávních okovů ve prospěch národa českého! Pojďme ho více popostrčit lidem, kterým by stále ještě mohlo leccos přinést, vzdělání, osvětu, bystřejší a veselejší pohled na svět. Lze to udělat docela snadno prostřednictvím digitálních technologií, které jsou schopné proniknout téměř do každého zapomenutého kouta této země.

Myslím nyní na veškeré Cimrmanovo dílo v českém jazyce. Symbolicky ho vyjmenuji kus po kusu, aby bylo jasno, koho ze znevýhodněných diváků mám na mysli. (Možná se s tímto hravým rozdělením děl leckterá z níže popsaných ohrožených skupin lépe ztotožní a vezme si ho víc k srdci.) Pojďme tedy, prosím, k padesátému výročí symbolicky věnovat:

Akt mladým lidem, které zanedbali jejich vlastní rodiče,

Vyšetřování ztráty třídní knihy těm, které zanedbalo naše školství,

Cimrmana v říši hudby těm, kteří jsou gramotnější spíš v hudbě, než ve slovních hříčkách,

Němého Bobše lidem s poruchou řeči a sirotkům,

Vraždu v salonním coupé těm, kteří jsou ohrožení sociálně nežádoucím chováním a delikvencí,

Hospodu na mýtince těm, kteří se potýkají s nejrůznějšími závislostmi a lidem sociálně izolovaným,

Lijavec lidem postiženým chudobou či neblahými důsledky seniorského věku,

Dlouhý široký a krátkozraký ohroženým dětem nebo lidem s těžkým zrakovým postižením,

Blaník vlastencům a národním aktivistům ohroženým zvýšenou agresivitou a extremismem,

Posla z Liptákova skupinám, které usilují o zlepšování společnosti, ale mocní tohoto světa je marginalizují nebo kriminalizují,

Afriku všem slušným příchozím z ciziny, kteří se u nás chtějí usadit a pochopit českou mentalitu,

Dobytí severního pólu každému z Čechů, který naopak pobývá daleko od českých divadel, kulturně hladoví a strádá,

Švestku lidem s mentálním postižením či neurodegenerativním onemocněním,

Záskok lidem, kteří klasická díla pokládají za veteš a nevědí, že z nich i po padesáti letech může vypadnout osvěžující sranda,

České nebe pak těm, kteří tuší, že už se do divadla nikdy nepodívají, neboť se brzy uzavře i to jejich poslední dějství…

Je logické, že nelze zpřístupnit Cimrmanovo dílo pouze jednotlivě výše zmíněným skupinám, to je samozřejmě nadsázka. Můžeme ho ale uvolnit pro všechny NE-diváky prostřednictvím internetu. Vhodným místem by mohl být například portál Jarmara.at, kde jsme to již v minulosti zkoušeli formou dobrovolného vstupného. Zkrátka, znamenalo by to, že za záznamy divadelních her v češtině by už nikdo z internetových uživatelů nic neplatil.

Milý Zdeňku, vím, že se věnuješ filantropii mnohem význmněji než já a že projekt Centra Paraple je jeden z nejlepších, který kdy u nás vznikl. Proto věřím, že najdeš pochopení i pro tento společensky prospěšný nápad. Ostatně dobrým nápadům a humoru jsi mě v dětství učil především Ty, za což Ti dodatečně upřímně a ze srdce děkuji!

Když se nám tento „kousek” podaří, bude se jednat o další Cimrmanův triumf a lid český by jej mohl i po dalších 50 letech vnímat jako objevné a originální „Cimrmanovo dílo filantropické.”

Tvůj vděčný student humoru a filantropie

Filip

V Praze dne 10. února 2016