Milý Davide!

Mluvil jsem s bankéřem p.Jetelem a informoval jsem se, co to zlepšení bonity Vašeho úvěru přes mou osobu znamená. Zjistil jsem, že bych se stal spoludlužníkem, jenž by měl spoluzodpovědnost za splácení těch měsíčních poplatků. V případě, že byste je platili nedostatečně, nebo byste přestali splácet úplně, musel bych to zčásti, nebo dokonce celé, hradit sám. Pokud bych tak neučinil, dostal bych se do databáze všech bank jako dlužník, který neplní své závazky, a to se všemi nepříznivými důsledky: místo abych byl pro banky (jako teď pro Českou spořitelnu) VIP klient, stal bych se nedůvěryhodným člověkem, jemuž by žádná banka nikdy nic nepůjčila. Jako případný uchazeč o nějakou politickou funkci (připusťme i tuto hypotézu) bych byl rovněž osobou, která nemá morální kredit funkci vykonávat. Závazek splácet měsíčně sjednanou částku by trval po celou dobu, na kterou by byl hypoteční úvěr poskytnut.Vzhledem k tomu, že je mi 72 let, byl by takový 15ti nebo 

18tiletý úvěr pro mne splatný ještě v 87, eventuálně v 90 ti letech.V případě mého dřívějšího úmrtí zatížil bych svým dluhem všechny své případné dědice, minimálně tedy všechny mé děti a manželku. Nechci si takový závazek na sebe brát. Říká se mi to těžce, protože jsi můj syn, protože Tě mám rád, ale rozum mi velí, abych se do takového dobrodružství nepouštěl.

Uvážil jsem svou situaci po všech stránkách, a jak už jsem Ti v osobním rozhoru sdělil, mám pro Tebe k dispozici částku 400 tisíc Kč jako bezúročnou půjčku na nespecifikovanou dobu . Jakmile koupím byt, a zbudou mi volné finance, jsem připraven k další půjčce i k finančním darům.

Taková je tedy skutečnost a Vy musíte sami zvážit, jak se s tím vyrovnat. Pokud byste se zajímali o můj názor, vidím celou situaci takhle: pouštíte se do akce, na kterou nemáte v této chvíli prostředky. Je pravda, že já jsem se v Černošcích pustil do akce podobné, ale prováděl jsem ji způsobem, který jsem zvládal – prodali jsem chalupu, koupili si starý náklaďák a stavěli svépomocí, a to tak rychle, jak nám stačily síly a peníze. Bylo to hrozné a nebylo to možná nejlepší řešení, sám jsem měl spíš psát, hrát a režírovat a z vydělaných peněz někoho za sebe zaplatit. Ale buď jak buď, zvládlo se to bez půjček, hypoték a vlastními silami. Neradím Vám samozřejmě, abyste šli stejnou cestou – je lepší si vydělat peníze a zaplatit si slušnou firmu. Ale otázka zní: máte je? Nebo: jste si jisti, že je vyděláte v době, která bude relevantní k Vašim plánům?

Já vím, že v debatách, které tu a tam s těmi či jinými lidmi povedete, padnou asi slova o dědečkovi, který sedí na penězích a jehož vinou musíte bydlet v malém panelákovém bytě, zatímco byste za dva roky mohli bydlet ve vysněném domečku se zahradou. Já mohu do této hypotetické debaty přispět snad jen žádostí, abyste mi věřili, že ze sebe nedělám chudšího, než ve skutečnosti jsem, že Vám nabízím, co je v mých možnostech. Samozřejmě i s přihlédnutím k mým vlastním potřebám a zájmům. Po celoživotní práci mám vlastně v majetku jen auto a vyhlídku, že mi dovolí koupit byt, který obývám, za podstatně menší cenu, než je cena tržní. A že potom budu mít střechu nad hlavou a snad i dost peněz na slušné normální živobytí. Snad to není požadavek přehnaně neskromný.

Davide, doufám, že po tom, co jsem tu napsal, budeme se mít stejně rádi jako dosud.

8.8.03                                                                                                                       Táta