Vážený a milý Český rozhlase,

jak se máš?! Odpusť mi tykání, ale ve svých vzpomínkách na Tebe jsem se přenesl do chlapeckých let, kdy mě táta, Ladislav Smoljak, vodil okolo Tebe z mateřské školy. Ukazoval mi ještě nevyspravené stopy od kulek na Tvých zdech, prý z ruských samopalů a vyprávěl mi, jak Tě tehdy v 68. chtěli odpojit. Ty ses ale nedal a Tvoje zlaté české ručičky zesměšnily nepřátelské rušičky.

Moje babička Tereza, tátova maminka, Tě také měla za nejlepšího kamaráda. Říkala Ti důvěrně „dráťák“
a visel jsi u ní v kuchyni na začouzené zdi nad dřezem. Když jsi hrál Waldu nebo Pilarku, to byla paráda, při vaření si s Tebou zvesela zpívala. A při husákovských projevech Tě zase okřikovala: „Dej nám svatej pokoj!“ Ano, takhle jsme s Tebou dlouhá léta kamarádili…

Vždy jsi pomáhal a pomáháš na svět mnoha neexistujícím lidem i věcem. Umožňuješ nám vnímat i to,
v čehož existenci pouze věříme, ale nemáme to šanci vidět. To je přece princip rádia. Tvůj princip! Skvělým příkladem je Divadlo Járy Cimrmana. Ano, divadlo neviditelného Mistra, jehož padesátiny oslavuješ, divadlo, které není vidět v žádném obchodním rejstříku, a přesto ho díky Tobě můžeme poslouchat nebo zprostředkovaně navštěvovat.

Bylo tomu tak i v loňském říjnu, kdy jste spolu byly na výletě v Příchovicích a v Tanvaldu, kde Divadlo Járy Cimrmana hrálo pro Tvoje posluchače, aby oslavilo kulaté výročí Járy a pomohlo několika nadacím. Díky jemu i Tobě za to. Jen nechápu jednu věc. Všichni herci svorně prohlásili, že během dne oslav budou hrát zadarmo. Proč Ti ale k tomu agentura zastupující herce prodala moje majetková autorská práva a chtěla za ně a za další služby po Tobě skoro milion korun? To jsem netušil, dokud jsem se nepodíval do nyní často diskutovaného registru smluv. Bez Tebe a následného odtajnění všech ustanovení této smlouvy bych to nevěděl dodnes.

Žádáš mě, Český rozhlase, o můj souhlas a nepatrný díl autorských práv k dalším skvělým divadelním akcím. A já jsem pro! Uděluji Ti tedy licenci k veškerému užití Mistrova díla rozhlasovým vysíláním či jiným podobným způsobem, a to na dobu neurčitou a za obchodních podmínek, jaké vyhovují Tobě. Jen
o jedno Tě prosím, nespolupracuj už s žádnou takovou agenturou, která by Ti chtěla tvrdit, že má autorská práva k Cimrmanovým hrám, nebo že ona a Divadlo Járy Cimrmana je totéž, nebo že můj táta jako autor
a režisér či my jako jeho dědicové se musí řídit pokyny této agentury… Že si zkrátka “s naším jménem”
a také “naším jménem” může dělat, co se jí zlíbí.

Já vím, v dnešním světě plném mystifikací jsou lidé ochotni uvěřit čemukoliv. Dokonce i tomu, že Jára Cimrman vůbec nikdy neexistoval. Ale Ty nejsi jako oni. Jako nejzkušenější české médium víš, že i to, co není vidět, lze posluchačům poskytnout. A že je vždy nebezpečí, že se do Tebe může dostat i zlá pomluva. Proto věz, že není pravda, že se chci s Tebou soudit a že chci po Tobě “nekřesťanské” peníze.

Mluvili jsme spolu o tom již několikrát, ale přesto: jediný, koho chci hnát k odpovědnosti třeba i soudní cestou, nejsi Ty, ale ona zmíněná agentura. Za pochopení, že Ty sám jsi spíš obětí nemravného jednání než jeho viník, za to Ti patří můj dík a také peníze, které v případném soudním sporu s agenturou získám. Když budeš souhlasit, věnuji většinu z nich Tvému Nadačnímu fondu, kterému jsem v minulosti už několikrát pomohl s projektem Světluška. Vždy jsem se totiž snažil, aby ti, co žijí ve tmě, měli co největší šanci, že uvidí alespoň malé světlo na konci tunelu, naději na zlepšení svého postižení, naději na slušné chování od druhých.

Děkuji Ti za všechny příjemné i dramatické zážitky s Tebou a také za to, že dáváš naději nám všem. Nám, kteří se čas od času ocitáme ve tmě, ať už ve tmě předsudků a mystifikací, ponížení nebo nespravedlnosti.

Tvůj

Filip Smoljak

V Praze dne 14. května 2017