Doslechl jsem se od jednoho právníka, že jsi prý podepsal několik smluv s mým otcem ještě dva měsíce po jeho úmrtí. Nemohl jsem tomu uvěřit. „Tak to asi těžko,” povídám. „O tom bych teda jako musel něco vědět, protože tou dobou jsem měl tátovu urnu ještě doma. Mám na to svědky!”

Nicméně, můj Veliký Vydavateli, sémě pochybnosti bylo zaseto a nemohu si pomoci, kudy chodím, tudy dumám. Že by na tom přece jen…? Ne, to musí být nějaká mýlka, copak můj táta vstal po dvou měsících z mrtvých podobně jako Ježíš? Ano, táta byl poctivý a spravedlivý muž. Ale zas až tak svatý taky ne.

V úvahu pak přichází jediné vysvětlení, Veliký Vydavateli, a to je Tvoje nadpozemská schopnost komunikovat se zesnulými. Bohudíky za ni! Konečně se našel někdo, kdo nám potomkům vytrhne trn z Achillovy paty. Plánuješ prý v nejbližší době opět něco vydávat s Cimrmanem. A víš, náš Veliký, jak málo jsme my děti schopni se dohodnout.
Chtěl bych Ti tedy touto cestou poděkovat, že si vše potřebné s tátou vyřídíš sám jako vždycky.
A my děti si nemusíme kazit víkend dlouhými debatami nad tím, zda je ten či onen projekt jen pro bohaté sponzory a k normálním lidem se stejně nedostane, zda ho má dělat méně čí více důvěryhodná firma a tak dále.
Táta nás pokaždé dokázal rozsoudit a věřím, že díky Tvým magickým schopnostem se mu to opět podaří.

S pozdravem Abrakadabra,

moje nepatrná maličkost Filip

P.S. Pozdravuj tátu tam nahoře! A zeptej se ho, prosím Tě, kde je klíček od koule na oktávku, nemůžu ho už šestým rokem najít.