První slovo 102
 
O vejprtské tragédii
 
Do prostředí autistů a všelijak mentálně postižených jsem proniknul před pěti lety, když mě prezidenti filmového festivalu Patrik Henel a David Sychra požádali, abych se stal porotcem této nesmírně bohulibé
akce. Jednak jsem měl výborné parťáky jako zvěčnělou Táňu Fischerovou, skvělou garantku Terezu Voříškovou, Evu Holubovou, Igora Bareše, nebo Michala Suchánka, snímky byly vesměs pozoruhodné, ať  pocházely z Domova bez zámků z Tuchořic, Domova Mladá Milovice, brněnských Velvet a sdružení Práh či z bohumínského centra Sociálních služeb a Domova pod hradem Žampach.
     Nejlepší a nejdojemnější byly ovšem mejdany po vyhlášení cen, které vtipně uváděl Vojtěch Kotek, Seznámil jsem na nich se spoustou neuvěřitelně sympatických a špatně placených sociálních pracovnic, asistentek a zdravotních sester z ústavů.Ale hlavně s božími blázínky neposkvrněné mysli, obětavými, láskyplnými, důvěřivými bytostmi. S neúnavným tanečníkem Markem jsme si na parketu zatrsali na Beatles a s vozíčkářem Toníkem zazpívali We Are The Champions. Nesdělitelné pocity. Žel, loni do poroty zasedl jistý nejmenovaný politický trpaslík z ANO, tak jsem se nerad porotcovství vzdal.
    Střih. Kudy chodím, tudy chválím úžasný francouzský film Výjimeční, v němž Vincent Cassel hraje šéfa soukromé kliniky pro duševně nemocnou mládež, kterou státní zařízení nechtějí, a bojuje s ministerstvem zdravotnictví o přežití. A do toho nedělní tragédie ve Vejprtech s osmi udušenými pacienty. V Čechách se vždycky musí stát nějaký takový průšvih, aby se něco jako začalo dít. Je naoko pěkné, že na místo neštěstí hned přispěchal premiér Babiš s ministrem resortu Vojtěchem, ale jak se dosud zajímali o bezpečnostní a sociální poměry v takových léčebnách? Typické krokodýlí slzy. A zajisté soustrast pozůstalým.
J. R. 20. 1. 2020

První slovo 101

O skvělé líhni mladých divadelnic

Jen co jsem dopil šampaňské na zdraví paní doktorky UrVálkové (hodně jí pomohl anoistický blb Milan Feranec, neznámo proč místopředseda sněmovního rozpočtového výboru, který ji podpořil, protože prý zná výsledky její práce. Jasně, s Urválkem) vytanulo mi úplně jiné téma. Dodatečně jsem spatřil v Divadle v Řeznické komedii Sejdeme se pod vocasem aneb jak jsme tu žili, která skvěle reflektuje normalizaci a dokonce se výsostně parodicky vrací k setkání Vladimíra Iljiče s Naděždou Krupskou. Copak autorku Vlastu Žehrovou znám léta, ale naprostým zjevením pro mně byla zářící Henrieta Hornáčková (35) v bravurním herecko-tanečním výkonu. Jaká to náhoda. V pátek jsem navštívil v A studiu Rubín premiéru inscenace DIY:po tátovi, adaptaci prózy Jana Balabána, v níž se dvě sestry setkávají v bytě po zemřelém otci, řeší, co to bylo vlastně za člověka a do toho vpadne nevlastní bratr. Výborné kreace Krystýny Frejové (48), která si vysloveně libuje v excentrických polohách, a Halky Třešňákové (47). Ale pozor, jde o text režisérky Dagmar Radové (32), a umělecké vedoucí scény, režírovaný polskou režirérkou Ewou Zembok (37) v dramaturgii režisérky Lucie Ferenzové (38). Mám to jasné. Nejsilnější zážitky mi dnes v hledišti poskytují především četné mladé, velice talentované divadelnice, a to bych nerad zapomněl na Zuzanu Stivínovou (46), Natálii Řehořovou (30) nebo Marii Jansovou (38). Ano, soudruzi a soudružky, konečně zase platí, mládí vpřed!J. R. 13. 1. 2020

První slovo C = 100!

Tříkrálový vyšší princip mravní

Tak se nám ten nový rok 2020 rozjel pěkně zostra a jen za první lednový týden se už přihodila spousta pozoruhodných věcí. Největší domácí událostí je zajisté konstatování premiéra Babiše po společném obědě v Lánech s prezidentem,že přibral šest kilo a je pyšný na to,že se mu vrátila druhá brada. V závažné informaci o zdravotním stavu hlavy státu a vrchního velitele našich vojsk mi pouze chyběla zpráva, jestli ještě používá pampersky.     Nenašel jsem příhodnější komentář k pátečnímu zlikvidování iránského generála Kásima Sulejmáního, než slavnou větu z Krejčíkovy adaptace Drdovy povídky, v níž starý latinář v podání Františka Smolíka po atentátu na Heydricha před studenty směle praví: ” Z hlediska vyššího principu mravního,vražda na tyranu není zločinem.” A jakoby náhodou jakýsi zbabělý anonymní kretén počmáral brněnskou muslimskou mešitu výhružnými protiislámskými nápisy. Neviděli jste tam někde poblíž Konvičku nebo Okamuru?     Do nekonečné hitparády nejnehoráznějších výroků rázně vstoupil po silvestrovském ohńostroji ódéesácký radní pro školství z Prahy 4 Jaroslav Míth,který se hanebně vyjádřil k uhynutí sedmi labutí u Vltavy: “Pokud se jim nelíbí ohńostroje, ať táhnou na rybník. Město bylo pro lidi a labutě se k nám vetřeli (píše negramot, který má problémy s gramatikou.” Aneb další vzorek náhle se vyloupnuvšího nýmanda z ODS. Pokud by je chtěl někdo volit, a´t táhne třeba k Máchovu jezeru.
J. R. 6. 1. 2020

První slovo – poslední v roce 2019 – rok motýle
 
Při hodnocení právě končícího roku 2019 se mi hlavou honí spousta zážitků a dojmů, Babišovy motýle hadr. Nejdřív ty skvělé, jako byly všechny akce Milionu chvilek pro demokracii, při nichž jsem poznal spoustu výborných, obětavých lidí a radoval se, že je potřeba neustále bedlivě sledovat, jak si počínají i přímo zvolení politici ve funkcích, což dokázali demonstranti po celé zemi. A ovšemže důstojné vzpomínky na výročí 17. listopadu a událostí s ním spojených, naposledy včera zvolení Václava Havla prezidentem. Nesmím zapomenout na báječný rok mé drahé Slavie a na plno výborných filmů, divadel, knížek a koncertů, o kterých jsem tu průběžně psal.

A abych byl práv zlovolné pověsti, teď bilanci překlopím k největším svinstvům, která jsme letos zažili. Vší drzosti kraluje vlastizrádný proruský hajzl Jiří Vyvadil, který pár hodin po smrti Táni Fischerové ji označil za nenávistnou havlistku. A že bylo řevu Parlamentních listů, když se v rámci smrti Karla Gotta toliko věcně připomněl jeho ostudný projev při Antichartě. O nekonečných lžích komoušů Filipa a Grospiče nemám znovu žaludek psát. Pakliže Miloš Zeman doporučuje Gretě Thunbergové. aby se vrátila do školy a učila se, je záhodno zeptat se, jak si vede při údajných londýnských studiích jeho Kačenka a co má za titul. Asi Miss pornovečírků.

     Kdyby jen skvělá Táňa. Opět to byl dlouhý bolestný průvod za zesnulými kamarády, od Miloše Fikejze, Daniela Nekonečného, Radomila Uhlíře, Jiřího Pechy, Jitky Šuranské, Jana Schmidta, po Stanislava Milotu a Vlastu Chramostovou. V tomto rozpoložení mě napadá zoufale úpěnlivé PF 2020. Přežijte ve zdraví nový rok a věřte v boží mlýny.

J. R. 30. 12. 2019