Na autorský zákon jsme krátcí. Možná na něj vyzraje až Jára Cimrman
Blíží se padesátileté výročí zrození legendárního všeuměla Járy Cimrmana. Jeden z dědiců odkazu této fiktivní postavy, syn Ladislava Smoljaka Filip Smoljak, se proto rozhodl zpřístupnit Cimrmanovo dílo lidem. Konkrétně by se rád dočkal toho, že se audiovizuální záznamy Cimrmanových her budou legálně a zdarma šířit na internetu. Autorský zákon mu ale nic takového nepovoluje. Celá situace je přitom jedním velkým paradoxem, protože pod Vyšetřováním ztráty třídní knihy, Poslem z Liptákova a dalšími hrami je jako autor uveden vedle Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka i Cimrman. Ten ale nikdy neexistoval, takže ani on ani jeho dědicové nemohou být nositeli autorských práv. Dochází zde proto k jisté kolizi mezi bytím díla a bytím autorského zákona.
Autorský zákon mi jako dědici neumožňuje vzdát se autorských práv. Nelze je převést ani darovat, dají se pouze dědit. Nebo je třeba vyčkat 70 let od smrti autora a na to já nemám nervy. Proto jsem se rozhodl zákon změnit, abych dostal do souladu bytí díla Járy Cimrmana a bytí autorského zákona. Domnívám se, že je našeho národního velikána nehodno, aby čeští autoři byli svázáni byrokratickými okovy ve stylu Rakouska-Uherska tak dlouho od své smrti. A ten, kdo se těchto sešněrovaných majetkových autorských práv chce vzdát, naráží jen na samé překážky,
říká Filip Smoljak, majitel osminy autorských práv na dílo značky Cimrman. Kdyby byl sám autorem, mohl by tak učinit poměrně jednoduchým způsobem. Ale ne tak, že autorská práva k jeho hypotetickému dílu zaniknou, ale že je předá další osobě, ať právnické či fyzické, anebo tak, že je bude vykonávat bezúplatně.
Už na podzim proto sepsal petici „Vraťte Cimrmana národu“ a obrátil se i na ministra kultury Daniela Hermana. V úvodu dopisu píše: „Vážený pane ministře, před více než patnácti lety byl přijat nový autorský zákon. Před více než 100 lety možná zemřel jeden z nejgeniálnějších českých autorů, Jára Cimrman. To nevíme zcela jistě. Ale zcela prokazatelně tento autor nežije již více než 70 let a vždy si přál věnovat své dílo českému národu. Jak je tedy možné, že z užití jeho díla dodnes plynou některým lidem odměny, takzvané tantiémy?“
Smoljak dodává, že se jedná o určitou nadsázku, kterou v případě Járy Cimrmana vždy provázel osobitý humor jeho skutečných tvůrců Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Pokud se ale podíváme do stávající podoby autorského zákona, pak nás humor rychle přejde. A proto Filip Smoljak požaduje novelizaci autorského zákona. Ta by měla umožnit, aby se autoři, kteří si své dílo přejí dát k dispozici ke svobodnému šíření, měli možnost vzdát majetkového práva autorského ještě za svého života, případně v závěti, a mohli tak učinit jednoduše, bez nutnosti konzultovat věc s právníky. Dále by podle Smoljaka měl být zrušen poplatek z prodeje nosiče a kopírovacího stroje, nebo být využit namísto podpory podnikání s kulturními statky výhradně k podpoře rozvíjení nové tvorby a jejího svobodného šíření. Třetím požadavkem je, aby byl autorský zákon spravedlivý pro všechny aktéry sdělování díla veřejnosti a tím byl celkově výrazně zjednodušen a zpřehledněn tak, že bude běžně srozumitelný.
Spory mezi dědici nebo touha dílo osvobodit?
Filip Smoljak je držitelem jedné osminy podílu autorských práv na dílo Járy Cimrmana. Proto už se se svou myšlenkou vzdát se svých práv obrátil i na své dvě setry a bratra i na Zdeňka Svěráka. Zatímco sourozenci ještě vyčkávají, Zdeněk Svěrák, držitel čtyř osmin práv, už se vyjádřil například Lidovým novinám: Nechci Filipu Smoljakovi přispívat do jeho snahy zviditelnit se. Napsal jsem mu v dopise, co si o tom myslím, a on to dobře ví. Považuji za chvályhodné, že jako držitel osminy práv hodlá věnovat část svých příjmů na dobročinnost. Sami to také děláme, ale jiným způsobem, aniž bychom se svých autorských práv vzdávali.
Server Podnikatel.cz pak požádal o názor i ministerstvo kultury a divadelní, literární, audiovizuální agenturu DILIA. Ministerstvo se k problematice nevyjádřilo. Mnohem sdílnější byl ředitel DILIA Jiří Srstka, podle kterého je to klasická ukázka sporu mezi dědici a spoluautory. Ti se mezi sebou běžně hádají o to, zda svolení k užití díla udělit, ale častěji o to, jakou za to budou inkasovat odměnu. Pokud se nedohodnou, může se každý z nich obrátit na soud a žádat, aby svým rozhodnutím nahradil vůli jednoho ze spoluautorů nebo dědiců. Takových sporů je mnoho a nemají žádný obecný dopad.
V případě Cimrmana je však většina licenčních smluv už dávno uzavřena, a to na divadelní představení, na filmy a tak dále, a Filip Smoljak by od nich musel odstoupit, k čemuž nemá žádný důvod. Nositelé práv musí o jejich poskytnutí a o podmínkách poskytnutí práv rozhodovat jednomyslně. Pokud jeden z nositelů práv nesouhlasí s ostatními ohledně podmínek poskytnutí práv, nemohou být tato poskytnuta. Ostatní nositelé práv se mohou u soudu domáhat rozhodnutí, kterým se nahradí vůle nositele práv, jenž odmítl poskytnout práva,
připomíná Jiří Srstka s tím, že Filip Smoljak by si v rámci své dědické osminy měl uvědomit, že tento podíl mu nedává morální právo hovořit za všechny ostatní autory i mimo dílo Járy Cimrmana. Navíc řediteli agentury vadí, že Smoljak přizval k řešení svých osobních problémů Českou pirátskou stranu. Považuji to minimálně za nevkusné i z toho důvodu, že Česká pirátská strana bude na úkor osobních sporů mezi nositeli práv sbírat politické body. Česká pirátská strana byla přizvána na Ministerstvo kultury ČR na všechna jednání ohledně novely autorského zákona a mohla tam uplatnit všechny své připomínky, což učinila, ale ministerstvo jí prostě z poměrně transparentních důvodů nevyhovělo,
komentuje Jiří Srstka.
Cimrmana si má vykoupit veřejnost
Piráti do hry skutečně vstoupili. Stejně jako Filip Smoljak jsou přesvědčeni, že dílo podepsané fiktivním autorem Járou Cimrmanem by mělo být veřejně přístupné už jen proto, že tento autor nežije, a to už více než 70 let. Podle autorského zákona je tedy jeho dílo volné. Strana proto navrhuje majitelům kopírovacího monopolu na dílo Járy Cimrmana, tedy především autorům těchto her a jejich dědicům, aby vyčíslili částku, za kterou jsou ochotni jednotlivá díla uvolnit. Piráti nikdy neusilovali o okrádání autorů, naopak tvrdíme, že současné nastavení autorských práv autory také poškozuje. Proto hledáme nové modely financování tvorby a zpětný odkup kopírovacího monopolu nám přijde jako možná cesta,
říká Ivo Vašíček, místopředseda České pirátské strany.
Piráti očekávají, že částka, kterou budou autoři a dědicové autorských práv požadovat, by se mohla pohybovat kolem 10 % hodnoty, kterou už díla v minulosti vydělala. Právě kolem tohoto procenta se totiž pohybují i výnosy z dalších děl, která jsou starší tři a více let. Potřebné finance hodlají piráti vybrat prostřednictvím crowdfundingu a částku z veřejné sbírky ještě z vlastních zdrojů zdvojnásobit. Chci ukázat jiným autorům a dědicům, že vzdát se příjmů z autorských práv je možné a prospěšné, i když s tím zkostnatělý autorský zákon nepočítá. Snad se nějací další autoři-dárci najdou,
doufá Filip Smoljak a Ivo Vašíček doplňuje: „Jsme přesvědčeni, že dílo Járy Cimrmana je pro Čechy tak důležité a zásadní, že budou ochotni přispět a tím ho pomohou volně šířit.“
Smoljak nechce čekat, jak dopadne příští projednávání novely autorského zákona, proto se svých výnosů z autorských děl už teď vzdal ve prospěch Nadace Via. Velmi si toho vážíme, je to pro nás čest a závazek. O tom, jak výnosy z autorských práv použijeme, zatím vedeme jednání. Konkrétní informace zveřejníme v řádu týdnů,
řekl po převzetí šeku Jiří Bárta, výkonný ředitel Nadace Via, která podporuje rozvoj komunitního života a filantropii.
Filip Smoljak je toho názoru, že při užívání díla by měl být hájen nejen soukromý zájem autorů, výkonných umělců a producentů, ale také veřejný zájem, v němž hraje roli transparentnost, rovnoprávnost a společenská prospěšnost, například svoboda přístupu k informacím a kulturním statkům. Prý by se nikdy nemělo zapomínat na diváka, respektive uživatele, což jeho otec Ladislav Smoljak vždy prosazoval. To se díla Járy Cimrmana týká zcela apriorně, neboť se vlastně jedná o zlidovělou “národní kulturní památku”. Autoři, ani provozovatelé by neměli být diktátory, kteří nakládají se svým majetkem egoisticky s jediným cílem, dosažením co nejvyššího zisku. Všichni máme také zodpovědnost za ty slabší, ať už tělem nebo duchem, pro něž je dostupnost uměleckých děl významná,
vysvětluje Filip Smoljak.
Boj za změnu autorského zákona ale nebude snadný. Na 15 her z tvorby Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka „a“ Járy Cimrmana se totiž vztahují práva minimálně deseti autorů nebo jejich dědiců. Například u starší hry Akt je jedním ze spoluautorů Jiří Šebánek. Hudbu, která je nedílnou součástí hry Cimrman v říši hudby, zase složil Jan Klusák. Vůbec nejsnazší uvolnění autorských práv by zřejmě bylo u posledního díla zakladatelů Divadla Járy Cimrmana České nebe. U ní jsou totiž autoři hudby dávno po smrti a autory i producenty byla dvojice Smoljak-Svěrák, respektive jejich společnost. I přesto je ale nutné počítat nejen s polovičním podílem Zdeňka Svěráka, dalšími třemi sourozenci Filipa Smoljaka, právy výkonných umělců a v neposlední řadě právy výrobce záznamu. Celá věc je právně velice složitá, proto se zatím Filip Smoljak ani piráti nehodlají pouštět do dalších dohadů a snažit se uvolnit i literární podobu Cimrmanových her. V tom případě by ještě musela být brána v potaz práva vydavatele.